Agenda nedostatečně identifikovaných vlastníků v Jihočeském kraji

Počty nemovitostí a nedostatečně identifikovaných osob v rámci Územního pracoviště České Budějovice a jeho odloučených pracovišť

Příklady úspěšně vyřešených nemovitostí

• Obec Kostelní Radouň při přípravě podkladů pro plánovanou rekonstrukci místních komunikací zjistila u tří pozemků o celkové rozloze 715 m², že jsou vedené na neznámého majitele. ÚZSVM se ve spolupráci s Národním archivem a Státním oblastním archivem v Třeboni podařilo dohledat, že dosud neznámý majitel zemřel již před osmdesáti lety. Nově objevený majetek připadl státu jako odúmrť. ÚZSVM s pozemky naložil v souladu se zákonem o majetku státu, pozemek pod komunikací získala bezúplatně Kostelní Radouň.
• ÚZSVM pomohl spoluvlastníkovi pozemků v Pleších a Višňové dořešit vlastnictví další osoby, která byla v katastru nedostatečně identifikována. Ve spolupráci s Katastrálním úřadem, Ministerstvem vnitra a Státním oblastním archivem v Třeboni se podařilo dohledat údaje o spoluvlastníkovi majetku a podat podnět k projednání dědictví po této osobě. V průběhu dohledávání vyšlo najevo, že majetek byl rodině přidělen při první pozemkové úpravě v roce 1930 a 1931 a při původním projednání dědictví nebyl tento majetek do dědictví zahrnutý.
• ÚZSVM dohledal na základě žádosti Ředitelství silnic a dálnic ČR údaje o třech zemřelých spolumajitelkách pozemku, který je potřebný pro vybudování nového obchvatu Dolní Lhoty. Tři spolumajitelky jednoho menšího, ale pro obchvat důležitého pozemku byly v katastru původně identifikovány pouze jménem a příjmením. ÚZSVM se je s využitím materiálů Státního oblastního archivu v Třeboni a ve spolupráci s Okresním soudem v Jindřichově Hradci a matrikami ve Stráži nad Nežárkou a Kardašově Řečici podařilo dohledat. Šlo o sestry narozené v letech 1884, 1889 a 1896. Po dodatečném projednání pozůstalosti připadl podíl majetku do vlastnictví státu jako odúmrť a ÚZSVM jej obratem převedl ŘSD.
• Šest pozemků vedle letiště v Jindřichově Hradci nemělo desítky let známého majitele. ÚZSVM staré vlastnictví pomohl vyjasnit. V roce 1947 postoupil jindřichohradecký kovář svému synovi, vedoucímu obchodu v Jihlavě, přes půl hektaru polí. Ten v 80. letech zemřel, ale pozůstalí z Vysočiny o tomto majetku nevěděli a notář ho proto nezahrnul do dědictví. Mezitím bylo v okolí pozemků vybudováno letiště. ÚZSVM nevypořádaný majetek prověřil a v archivech dohledal listiny, které umožnily znovuotevření dědictví.
• ÚZSVM odkryl totožnost dlouho neznámých vlastníků, kterým patřila zahrada v chatové oblasti ve Stráži nad Nežárkou a polovina rekreační chaty v Kardašově Řečici. Jako majitelé byli vedeni již nežijící vlastníci, jejichž rekreační nemovitosti nebyly před lety zahrnuty do dědických řízení. U zahrady ve Stráži, kterou manželský pár odkoupil v roce 1949 od obce, přitom sehrála roli odlehlost majetků. Notář v 80. letech projednal jen nemovitosti v severovýchodních Čechách, kam se manželé v průběhu času přestěhovali. Potomci nevěděli, že rodiče vlastnili ve Stráži pozemek.
• U lesní chaty v Kardašově Řečici byl důvod nevypořádaného vlastnictví jiný. Chatku, stojící na cizím pozemku, v 60. letech společně postavily dvě rodiny. Polovinu chaty po jednom z majitelů nikdo na konci 90. let nemohl zdědit, protože nebyla zapsána v katastru. Až později ji nechal zapsat druhý spoluvlastník. V obou případech ÚZSVM na příslušné soudy adresoval žádosti o doprojednání pozůstalosti. Nemovitosti zdědili děti a vnuci původních majitelů.
• ÚZSVM získal po dořešení půlstoletí starého dědictví 12 zemědělských pozemků o celkové rozloze 31 311 m² v Chlumu u Třeboně. Ty byly dlouho ve spoluvlastnictví dvou žen z Prahy. Prameny ukázaly, že se jednalo o sestry z Chlumu, které se vdaly do Prahy a polnosti zdědily v roce 1947 po starším bratrovi. Ačkoliv kořeny rodu sahaly nejméně do konce 18. století, v místě nakonec nezbyl nikdo, kdo by se o majetek staral. Obě ženy zemřely v Praze na začátku 70. let bez dědiců a v rámci odúmrti se na rozsáhlé pozemky na Třeboňsku zapomnělo. Do vlastnictví státu přešly až za 50 let díky ÚZSVM. Pozemky byly následně předány Státnímu pozemkovému úřadu.