Úterý, 17. září 2019

Tajemství pražských dvorků

04.07.2016
Praha (Česká televize) - Přepis reportáže o historii pražské Invalidovny, kterou v současné době nabízí ÚZSVM k prodeji.
Petr SOJKA, moderátor
--------------------
Magazín Z metropole nezná slovo prázdniny. Proto i první červencovou sobotu vás vítám u pravidelné várky pražských zpráv a zajímavostí. 3. srpna 1648 založil hrabě Petr Strozzi vojenskou invalidní nadaci, z jejíchž prostředků nechal císař Karel VI. postavit tehdy daleko za městskými hradbami Invalidovnu. Její základní kámen
položili za účasti císaře ale až v srpnu 1732. Ještě před definitivním dokončením tu už o tři roky později žilo 200 churavců. Výstavbou obří stavby byl pověřen
Kilián Ignác Dientzenhofer, pro něhož to byla největší světská stavba. A to i přesto, že nakonec vyrostla pouhá devítina původního záměru.
 
Pavel HEŘMÁNEK, historik, autor knihy Aby nemuseli nakonec žebrati
--------------------
Invalidovna měla být Invalidovnou vojenskou pro celou habsburskou monarchii. Ten půdorys stavby pro vaši představu byl 350 x 350 metrů. A přibližná kapacita byla 4000 lidí. Ten projekt byl naprosto monumentální, v podstatě by Invalidovna pohltila větší část dnešního Karlína.
 
Petr SOJKA, moderátor
--------------------
Měl to být skutečný stát ve státě. Plánován tu byl do středového čtverce i obří barokní chrám, propojený s jednotlivými křídly podzemními chodbami. Peníze ze Strozziho nadace ale brzy došly, a tak monumentální kostel nahradila skromnější kaple svatého Kříže. První oficiální bohoslužba tu proběhla v roce 1751.
 
Pavel HEŘMÁNEK, historik, autor knihy Aby nemuseli nakonec žebrati
--------------------
S jistými přestávkami zde křižovníci sloužili svým ovečkám až do roku 1922, kdy ukončil svou službu v Invalidovně pozdější vrchní polní kurát Josef Vampola.
 
Petr SOJKA, moderátor
--------------------
S dalšími přestávkami se tu ale mše sloužily až do roku 1953. Současný čtverec Invalidovny zabírá plochu 100 x1 00 metrů, a protože války se přes naše území pravidelně nepravidelně přelévaly, vždy bylo dost těch, kteří tu rádi našli střechu nad hlavou.
 
Pavel HEŘMÁNEK, historik, autor knihy Aby nemuseli nakonec žebrati
--------------------
Před napoleonskými válkami zde žilo 1380 obyvatel, kteří museli vyklidit Invalidovnu, protože v době napoleonských válek zde byl lazaret, takže víme, že v roce 1815 zde bylo 2500 nikoli invalidů pravděpodobně, ale spíše prostě vojáků, kteří obývali tento lazaret.
 
Petr SOJKA, moderátor
--------------------
V roce 1828 tu žilo na 1000 invalidů a členů jejich rodin, o 12 let později klesl jejich počet na 900.
 
Pavel HEŘMÁNEK, historik, autor knihy Aby nemuseli nakonec žebrati
--------------------
V roce 1854 to je v podstatě nejvyšší číslo, které se dochovalo, jich zde bylo 1404. Pro představu, 17 důstojníků, 1117 vojáků, 138 žen, 134 dětí. Byla tady ovšem i setnina zdravotního vojska, která se starala o ty vojenské invalidy. Třeba za 1. Republiky o invalidní důstojníky. A pak tu byl samozřejmě také personál Invalidovny, to znamená například kantýnská nebo paní, která prodávala v trafice.
 
Petr SOJKA, moderátor
--------------------
Onou dámou v trafice byla paní Anna Wurmová, která žila v Invalidovně se svým mužem Jindřichem od roku 1883 celých 44 let. A to přesto, že po zpřísnění ubytovacích pravidel neměli dávno na toto bydlení nárok.
 
Pavel HEŘMÁNEK, historik, autor knihy Aby nemuseli nakonec žebrati
--------------------
Původně nádvoří Invalidovny nebylo zazděné. Jižní, východní a severní chodba byla otevřená arkádová lodžie, kde byly různé krámky. Byly tady krámky například hokynářský, krupařský, bylo tady pekařství, řeznictví.
 
Petr SOJKA, moderátor
--------------------
V roce 1893 bylo vzdušné podloubí zazděno a Anna Wurmová poté prodávala svůj sortiment v průchodu u hlavního vstupu do Invalidovny. Takhle vypadala jedna ubytovací jednotka, která měla devět ubytovacích polí. V počátcích Invalidovny žilo na tomto prostoru až 37 lidí. Ostatně lidi tu bydleli i relativně nedávno. Poslední obyvatele si pamatuje Július Baláž, který tu ještě před dvěma lety zastával funkci ředitele Vojenského historického archivu.
 
Július BALÁŽ, ředitel Vojenského historického archivu
--------------------
Měli tento byt s koupelnou tady vedle, já si na ně pamatuju, měli dvě malé děti, ale začátkem 90. let se odstěhovali na Černý most.
 
Petr SOJKA, moderátor
--------------------
Invalidovna zaznamenala za skoro tři staletí tisíce lidských osudů. Mnozí místní obyvatelé byli známí nejen po celém Karlíně.
 
Pavel HEŘMÁNEK, historik, autor knihy Aby nemuseli nakonec žebrati
--------------------
Jan Wolf, který byl proslulý tím, že ve 4 ráno mu varta otevírala dveře a on se chodil
procházet na velké cvičiště východně od Invalidovny. Tak to byly proslulé bytosti, které brázdily Karlínem a vyprávěly své staré příběhy. A lidé je znali.
 
Petr SOJKA, moderátor
--------------------
Asi nejslavnějším obyvatelem Invalidovny byl ale krátce po první světové válce
světoznámý fotograf Josef Sudek, který přišel o pravou ruku.
 
Jan MLČOCH, kurátor fotografických sbírek Uměleckoprůmyslového muzea
--------------------
Ke zranění přišel, jak to tak bývá, paradoxně vlastními vojsky. Když byl na italské frontě, tak byl rozstřílen zezadu rakouským dělostřelectvem. Měl veliké štěstí, totiž Invalidovna spadala pod muže, který se jmenoval Václav Nedoma. Doktor Nedoma se stal patronem tohoto muže. A v roce 1922 doktor Nedoma přes svého známého a přítele, ředitele státní grafické školy, vlastně umístil Sudka na 2 roky na studium na grafické škole. Když žil v letech 1918 vlastně až 27 na Invalidovně, tak Invalidovna mu byla námětem pro nejrůznější fotografování.
 
Petr SOJKA, moderátor
--------------------
Přestože mnozí místní obyvatelé se uživili i za branami pevnosti jménem Invalidovna, dost jich získalo práci i uvnitř. Poslední invalidi opustili svůj dlouholetý domov v roce 1935, kdy začala platit nová pravidla v sociální péči a Invalidovna začala o deset let později sloužit jako Vojenský historický archiv. 90. léta tu už pamatuje Július Baláž.
 
Július BALÁŽ, ředitel Vojenského historického archivu
--------------------
V té době tady žádné topení nebylo. Topilo se v kamnech.  Začátkem 90. let to
byly krizové léta, že nebylo ani čím topit v kamnech, to znamená že jsme chodili po okolí, sbírali dřevo. Tady z platanu na nádvoří, co odpadlo uschlé dřevo, tak to jsme sbírali a tím jsme topili.
 
Petr SOJKA, moderátor
--------------------
A Július Baláž tu pochopitelně zažil i ničivé povodně v roce 2002.
 
Július BALÁŽ, ředitel Vojenského historického archivu
--------------------
Byly tu necelé 4 metry vody v areálu. Nám to postihlo všechny archiválie, které jsme měli v přízemí tohoto objektu. A bylo to přibližně 26 000 archivních kartonů s materiálem. Ale hlavně to byly materiály po roce 1945, mezi nimi takové vzácné věci jako materiál Ministerstva národní obrany 45-50 nebo vojenské soudy a justice po roce 1945.
 
Petr SOJKA, moderátor
--------------------
Stometrový čtverec budov obkličuje sevřený dvůr, kde už 150 let rostou platany a jehož středem byla odjakživa kašna, i když jiná než ta současná. V roce 1901 nahradila tu původní empírová kašna, zachráněná v rámci akce Strozziho nadace.
 
Pavel HEŘMÁNEK, historik, autor knihy Aby nemuseli nakonec žebrati
--------------------
Ona totiž původně stála na rohu Jungmannovy a Vodičkovy ulice před takzvaným Braunovým domem, kde původně bydlel barokní sochař Matyáš Bernard Braun. Tu kašnu se podařilo obnovit, respektive její funkci, nicméně v rámci povodní v roce 2002 kašna jako funkční skončila.
 
Petr SOJKA, moderátor
--------------------
Teď Invalidovnu spravuje Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, který gigantický objekt chystá k prodeji.
 
Tereza PEPRNÍKOVÁ, Ústav pro zastupování státu ve věcech majetkových
--------------------
My jsme budovu obdrželi v loňském roce od ministerstva obrany, které zjistilo, že objekt nepotřebuje pro svou činnost. Následně bohužel ani jiná složka státu o budovu neprojevila zájem, takže budova je pro stát v tuto chvíli nepotřebná,
a proto ji budeme nabízet ve výběrovém řízení.
 
Petr SOJKA, moderátor
--------------------
Dokud nebude Invalidovna prodaná, mohou tu ještě probíhat různé kulturní akce. Ostatně kdysi tu svého slavného Amadea natáčel i Miloš Forman. Co s Invalidovnou udělá nový majitel, teď těžko předvídat. Invalidovna je každopádně už skoro 50 let památkově chráněná, takže razantní řešení není pravděpodobné. Petr Sojka, Česká televize.