Úterý, 16. července 2019

Stát užívá 3400 administrativních budov

14.01.2016
Praha (Právo) - Rozhovor s generální ředitelkou ÚZSVM Kateřinou Arajmu ohledně činnosti úřadu pro deník Právo.
GENERÁLNÍ ŘEDITELKA ÚŘADU PRO ZASTUPOVÁNÍ STÁTU VE VĚCECH MAJETKOVÝCH KATEŘINA ARAJMU:
 
* Kolik majetku vlastně v současnosti patří státu?
 
                Pokud byste se mne zeptal před několika měsíci, tak bych neuměla přesně odpovědět. Protože za základní předpoklad řádného hospodaření s majetkem považuji to, že přesně víme s čím, kde a kdo hospodaří, spustila jsem po svém nástupu do čela úřadu důkladnou inventuru nemovitostí, které jsou v katastru evidovány na státní instituce. Současně jsme detailně prověřili, zda dotčená státní instituce opravdu existuje. Naše šetření bylo natolik intenzivní, že nás několikrát systém ARES odpojil, neboť měl podezření na útok na systém. Výsledky jsou překvapující, ale i skandální. Nyní víme, že na stát je v katastru evidováno 1 626 414 položek, z toho drtivá většina – přes 1,58 miliónu – je pozemků, staveb je zhruba 43 tisíc. Tyto nemovitosti jsou evidovány na 1906 státních subjektů. Ovšem za naprosto nepřijatelné považuji zjištění, že 1380 státních subjektů už neexistuje, je nedohledaných nebo v likvidaci, některé například zanikly v padesátých letech. Přitom na ně bylo napsáno přes 25 tisíc nemovitostí. Tedy v katastru jsme měli přes 25 tisíc bezprizorních nemovitostí, které v řadě případů komplikují rozvoj území obcí a krajů. Alarmující stav jsme začali okamžitě řešit. Dohledáváme právního nástupce, aby stát po letech zmatků konečně věděl, co a komu patří. Touto cestou půjdeme dál, abychom co nejdříve z katastru zcela odstranili bezprizorní státní majetek.
 
* Kolik peněz zavedení pořádku stálo?
 
                Protože jsme tento unikátní projekt dělali výlučně vlastními silami, nestálo nás to ani korunu na externích službách. Obecně razantně odmítám zadávat externí práce, na které má úřad nebo jiná složka státu vlastní zaměstnance. Díky mapě majetku státu konečně víme, v jaké lokalitě a jaká státní instituce co má. Nejvíce nemovitostí má na sebe napsán Státní pozemkový úřad a Lesy České republiky, na třetím místě je náš úřad. V současné době má úřad ve svém portfoliu přes 277 tisíc položek, z toho zhruba polovinu představují nemovitosti. Účetní hodnota převyšuje 18 miliard korun, reálné tržní ceny jsou pochopitelně daleko vyšší. Ráda bych zdůraznila, že zpracovanou mapou práce začíná. Jako další krok plánuji inventuru majetku státu zaměřenou na rozdělení na majetek, který stát potřebuje ke své činnosti, a majetek pro stát nepotřebný.
 
* Jak je možné, že úřad existuje už 13 let a základní evidence se začala dělat až po vašem příchodu v loňském roce?
 
                Máte pravdu, že celkovou evidenci nikdo neřešil. To považuji za zásadní chybu. Stejně jako decentralizovaný systém hospodaření se státním majetkem, který dosud Česká republika má. Podle mne je překonaný a pro stát neúnosně drahý. Netajím se kritikou českého modelu hospodaření s majetkem státu. Podle zákona s majetkem hospodaří jednotlivé státní instituce, kterých jsou stovky. Přičemž každá z nich smí samostatně majetek nabývat, nakládat s ním, tedy jej i prodávat. Žádná ze zkoumaných zemí Evropy nevykazuje takovou míru roztříštěnosti hospodaření, jako je tomu u nás. Důsledkem je faktická nemožnost centrálních nákupů, standardů vybavení, roztříštěná správa a řada dalších negativních faktorů. Nežádoucí stav může částečně napravit novela zákona o majetku státu, která je nyní vrácena Senátem v Poslanecké sněmovně. Přála bych si, aby byla přijata. Například je v ní zakotvena povinnost koncentrovat nepotřebný majetek organizačních složek státu a státních organizací na jedno místo, a to na úřadu k tomuto účelu specializovaném, tedy u nás. Stává se totiž, že státní instituce používají pro prodej majetku externí realitní kanceláře nebo nechávají i desítky let pro sebe nepotřebný majetek chátrat, což je nepřijatelné. Státní instituce na rozdíl od Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) nemají jako hlavní náplň své činnosti nakládání s nepotřebným majetkem. Proto je racionální a systémové centralizovat tuto agendu pod jednu střechu. Úřad má k tomu jak odborné zaměstnance, dlouholeté zkušenosti, tak i vhodné teritoriální členění. Lze proto objektivně očekávat zrychlení procesu nakládání s majetkem, což povede jak ke snížení výdajů například na správu nepotřebného majetku, externí dodavatele, tak i dodatečným příjmům do státního rozpočtu. Je to cesta k jednotnému a transparentnímu prodeji a také omezení korupčního potenciálu. Věřím, že toto systémové řešení budu pozitivně hodnotit i veřejnost. Dnes totiž v případě zájmu o koupi státního majetku musí navštěvovat webové stránky stovky státních institucí. Nově by bylo vše na jednom místě.
 
* Nepovažují to různé instituce státu za zásah do svých práv?
 
                Potřebujeme zkoncentrovat nemovitosti na jedno místo, aby byl centrální přehled. A ne aby to bylo v kompetenci jednotlivých úřadů, které se zabývají jinou hlavní agendou. Stát by měl mnohem lépe využívat své vlastní zdroje, a tím ušetřit na externích platbách. Podotýkám, že jsem v loňském roce oslovila všechny resorty a nabídla jim, aby vypověděly externí právní kanceláře a přesunuly majetkové soudní spory k nám.
 
* Vy ale už z názvu stát zastupujete ze zákona!
 
                Bohužel pouze ve vybraných případech. Zákonné limity pro povinné předávání soudních sporů na úřad jsou poměrně vysoké. Například v oblasti určení vlastnického práva musí ocenění nemovitosti přesáhnout 25 miliónů korun, v oblasti sporů o peněžité plnění je hranice od 50 miliónů, a v obchodních věcech dokonce až 250 miliónů korun. Máme možnost se dohodnout s organizační složkou státu a zastupovat ji, i když spory těchto částek nedosahují. To se právě nyní začíná dařit. Důkazem je, že v roce 2014 jsme uzavřeli kolem 360 dohod, loni jich bylo přes 870, tedy rekordní meziroční nárůst. Vnitrostátní spory zastupujeme vlastními zaměstnanci, státní instituce ušetří výdaje za advokátní kanceláře. Nejčastěji jednáme za ministerstvo spravedlnosti, Státní pozemkový úřad a ministerstvo financí.
 
* Přesto, když se začne dělat pořádek, reakce nebývají jen kladné…
 
                Končí totiž doba parazitování na prostředcích státu i jeho majetku. Přijala jsem řadu opatření k zabránění korupce. Například rušení P. O. Boxů, abychom mohli v den, kdy je termín pro podání nabídek při prodeji majetku nebo u veřejné zakázky, uskutečnit otevření řádně doručených nabídek za účasti uchazečů. Současně v tento den komise vyhotoví protokol, členové jej podepíší na všech stranách a je elektronizován. Tendry musí být připraveny tak, abychom uměli porovnávat výdaje za jednotlivé položky, za stejné služby platili stejné a adekvátní ceny. Výsledkem této práce je rekordní zvýšení příjmů do státního rozpočtu – meziročně prakticky o miliardu korun a současně výrazná úspora výdajů – meziročně o více než 190 miliónů korun. Úspor bylo dosaženo například vypovězením nevýhodných smluv u systémů, které byly duplicitní nebo nebyly naplněny daty. Také jsem v loňském roce zavedla nový způsob prodeje státního majetku, a to výběrové řízení s aukcí. Stručně řečeno uchazeči, kteří doručili písemnou nabídku splňující vyhlášené podmínky bez výhrad a účastní se otevírání obálek, mohou na místě přihazovat nad nejvyšší písemně zaslanou nabídnutou cenu. Aukce je ukončena trojí výzvou k dalšímu příhozu bez odezvy. Například v Plzni jsme takto prodávali kulturní dům. Zaznamenali jsme 44 příhozů, což přineslo zvýšení ceny oproti nejvyšší nabídce v listinné podobě o více než 1,7 miliónu korun. Cena se vyšplhala na 8 830 000 korun.
 
* Vraťme se ještě k potřebě koncentrovat správu státního majetku pod jeden úřad. Je to skutečně nutné? Nevytváří se jakási superorganizace s velkými provozními náklady?
 
                Použiji zkušenosti ze zahraničí. Řada evropských zemí došla ke společnému závěru, že základním předpokladem pro snižování nákladů na provoz administrativních budov státu a pro hospodárné řešení dislokace státních úřadů je centrální správa majetku státu. Tedy shodují se na tom, že centrální správa administrativních budov státu vede k jejich efektivnímu využití a k úsporám státního rozpočtu. Přičemž centrální správou mám na mysli úplnou centralizaci celého životního cyklu administrativní budovy, od jejího pořízení státem – výstavbou, koupí, pronájmem – přes její přenechání do užívání, zabezpečení provozu, tedy správu až po prodej pro stát nepotřebného objektu. Doplnila bych i potřebu stanovení standardů vybavení a na jejich základě centrálně vypisované veřejné zakázky. Soustředěním pod jeden subjekt se i výrazně omezí korupční potenciál, eliminují se subjektivní potřeby státních úřadů a jejich často naddimenzované požadavky. V České republice díky Centrálnímu registru administrativních budov už konečně po letech víme, že stát užívá přes 3400 administrativních budov. Náklady na jejich správu představují asi čtyři miliardy korun ročně. Nájemné téměř miliardu. Nejproblematičtější je situace v Praze, kde je zhruba 440 objektů využívaných různými státními institucemi. Z toho prakticky třetinu budov si stát pronajímá, za nájmy zde ročně platí téměř půl miliardy korun. Přitom některé státní budovy zejí prázdnotou kvůli velkým nákladům na jejich rekonstrukci. To je neudržitelný stav. Proto připravujeme návrh na výrazně úspornější řešení. V Praze jsme zmapovali přes sto tisíc pozemků státních i magistrátních a vytipovali ty, na nichž by bylo možné postavit úřednický komplex. Obecně je našim záměrem energeticky náročné, malé, pro administrativu nevhodné budovy prodat. A vybudovat moderní, dobře dopravně dostupné areály, do nichž bude možné umístit podstatně více zaměstnanců. Výrazně se tak sníží náklady na provoz, investice i nájem. Jen pro ilustraci – ministerstvo financí se v Praze nachází na sedmi adresách. Jen dojíždění na společné porady, jednání představuje významné časové ztráty, není to efektivní. Mimo jiné i k těmto účelům sháníme nové zaměstnance – především inženýry architekty a stavaře. Centrální registr administrativních budov současně umožnuje srovnávat náklady na provoz objektů, jako je elektřina, voda, plyn, úklid, ostraha objektů. Dále platby za nájemné, užívanou plochu na zaměstnance. Je nepřijatelné, pokud stát platí nájemné v lokalitě, kde sám své plochy pronajímá, a naprosto skandální, aby nájemné státem placené mnohonásobně převyšovalo nájemné inkasované od soukromých subjektů. I na tyto případy umí registr upozornit. Optimalizací by bylo možné ročně uspořit stovky miliónů korun.
 
* Pokud určitý majetek už stát či jeho organizace nepotřebují, jaký je jeho další osud?
 
                Zjednodušeno řečeno nejdříve musí být vydáno rozhodnutí o tzv. subjektivní nepotřebnosti. Činí je složka státu, pokud zjistí, že majetek nepotřebuje ke své činnosti. Následně se obrátí na ostatní státní instituce s nabídkou na převod tohoto majetku. Pokud státní instituce neprojeví o nemovitost zájem, je deklarována tzv. objektivní nepotřebnost. Tedy nepotřebnost majetku pro stát. Poté lze majetek nabídnout nestátním subjektům: obcím, krajům, veřejnosti. Zákonem preferovaný je prodej ve výběrovém řízení či dražbě. Dále zákon umožňuje bezúplatné převody a přímé prodeje. Pro ně však musí existovat objektivní a prokazatelný důvod. Existují i speciální postupy, například zákonná povinnost bezplatných převodů pozemků pod bytovými družstvy. V roce 2014 úřad převedl více než 23 tisíc nemovitostí, z toho přes 19 tisíc bezúplatně a čtyři tisíce úplatně. Údaje za rok 2015 budeme mít na konci ledna. Podle mého názoru by se stát neměl zbavovat všech nemovitostí a při nakládání se svým majetkem by měl uplatňovat tržní principy. Stávající legislativa to však neumožňuje.
 
* Má úřad schopné právníky? Protože když se například soudím se státem o miliardu, najmu si ty nejdražší a nejprestižnější. Mohou jim konkurovat zaměstnanci státu?
 
                Určitě ano. Řešíme přes devět tisíc právních jednání s úspěšností přes 95 procent. V roce 2015 se nám jen v Praze podařilo České republice ušetřit ve sporech o peněžité plnění desítky miliard korun, které by jinak musely být vyplaceny protistranám. Náš právní zástupce musí mít před nástupem minimálně tříletou praxi v oblasti zastupování a výše jeho platu je ze zákona odvozena od platu státních zástupců. V tomto směru jsme konkurencí advokátních kanceláří. Nyní posilujeme tým a sháníme na pozice právních zástupců zejména advokáty s dlouholetou praxí a optimálně s praktickými zkušenostmi v oblasti práva IT. Mezi nejčastější spory patří určení vlastnického práva, náhrada škody, pohledávky za bezesmluvní užívání, insolvence, dědická řízení. V jednom případě si žalobce nárokoval podle svého názoru ušlý plat ze zaměstnání v zahraničí, do něhož mu údajně české orgány zabránily nastoupit. Spor téměř o miliardu. Zastupujeme i spory týkající se solárních elektráren, ve kterých jsme prozatím uhájili 3,2 miliardy korun. Pokud se týká sporů vedených v zahraničí, často podle požadavků tamního práva jsme povinni využít externích advokátních kanceláří.
 
* Úřad nejen majetek státu spravuje, ale také nový získává. Jakým způsobem?
 
                Kromě převodů nepotřebného majetku od jiných státních institucí, bezprizorního majetku, který dohledáme, nabýváme majetek z takzvaných odúmrtí. Jedná se o případ, kdy zemře osoba bez zákonných i závětních dědiců. S tímto majetkem jsou však často spojené výdaje, například hradíme uspořádání důstojného pohřbu nebo pobyt v nemocnici. Úřad také získává majetek propadlý z trestné činnosti. Typické jsou případy aut drogových dealerů, nářadí vykradačů bytů, ale i zařízení pěstírny marihuany či ilegální palírny. Dále majetek zabraný ve správním řízení. Máme například i psy, krávy, prasata nebo drůbež. V současnosti se staráme o 84 kusů zvířat, jedná se většinou o týraná zvířata, která jsou odebrána majitelům a stávají se majetkem státu. Musíme jim zabezpečit veterinární péči, a hlavně co nejrychleji nového majitele. V rámci agendy nedostatečně identifikovaných vlastníků pomáháme občanům při dohledávání jejich rodinného majetku. Nemovitosti, které se nepodaří dořešit do konce roku 2023, od 1. ledna 2024 připadnou našemu úřadu.