Poslední šance přihlásit se o majetek, jinak propadne. Stát hledá vlastníky. Naposled.

Přes padesát let bylo bez majitele několik pozemků na Jičínsku. Kvůli drobné chybě – záměně ve jménu dědičky. Majetek se dostal na seznam s takzvaně nedostatečně identifikovanými vlastníky a až teď se k němu dopracovala vnučka původní majitelky. „Po dlouhém pátrání bylo chybné příjmení opraveno a díky dodatečnému projednání dědictví se těchto pozemků ujala,“ potvrzuje Michaela Tesařová, mluvčí Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM). 

Právě tento úřad už deset let zveřejňuje seznam nemovitostí, které nemají jednoznačného majitele. Letos to udělá naposledy. Pokud se o majetky nikdo nepřihlásí, příští rok definitivně propadnou státu. „Doporučujeme každému podívat se na naše webové stránky www.uzsvm. cz/niv, kde může zjistit, zdali on nebo jeho předci nevlastní nemovitost, o které neměli doposud tušení,“ radí Tesařová.

Historická zátěž

Většina majetku, ke kterému se nikdo nehlásí, má souviset s problematickými obdobími minulého století. Například s válečnými a poválečnými lety. Jde o majetky židovských rodin, odsunutých Němců, ale i Čechů, kteří z politických nebo ekonomických důvodů museli opustit své domovy.

K letošnímu 1. únoru bylo v katastru nemovitostí evidováno celkem 342 952 položek s nedostatečně identifikovaným nebo neznámým vlastníkem a celkem 121 423 nedostatečně identifikovaných osob. „Jednu nemovitost může spoluvlastnit více nedostatečně identifikovaných vlastníků a jeden takový vlastník může vlastnit několik různých nemovitostí,“ vysvětluje Tesařová. Reálně se tak jedná o 150 559 nemovitostí, které nemají správně zapsaného vlastníka. Z toho je 147 004 pozemků a 3 555 nejrůznějších staveb.

Jak moc může být hledání majetku a jeho majitelů úspěšné, ukazuje následující údaj. Za posledních deset let se to podařilo v 50 tisících případů. Ve dvou třetinách už šlo o dědice zemřelých majitelů. Takto se k téměř půlhektarovému poli, loukám a lesu ve Strmilově u Jindřichova Hradce dopracovali třeba potomci prvorepublikového ministra a předsedy parlamentu Františka Staňka. Po dokončení dodatečného dědického řízení se ale majetek podle Tesařové rozhodli dědicové darovat městu. Ve Strmilově se totiž František Staněk v roce 1867 narodil. Naposledy se podle mluvčí ÚZSVM řešily a vyřešily pozemky v zahrádkářské osadě „Stará Hora“ v Kunovicích. Původní majitelka se narodila v roce 1828 a údajně odcestovala do USA. Více se o ženě nepodařilo dohledat. „Na základě rozhodnutí soudu byla proto prohlášena za mrtvou. Nezanechala žádné dědice, tudíž její majetek připadl státu. Nemovitosti byly následně prodány v elektronické aukci za 398 000 Kč,“ dodala mluvčí.

Existují ale i případy, kdy se na konec roku, kdy majetky propadnou státu, vyloženě netrpělivě čeká. Jeden případ za všechny: na okraji obce Kanice nedaleko Domažlic stojí opuštěná kaple s hrobkou. Místní usilují o její opravu, ale v katastru jako majitel figuruje dávno mrtvý maďarský baron Leopold von EdelsheimGyulai.

Na konci 18. století v Kanicích, patrně během cesty krajem, zemřela a byla pochována čtyřletá hraběnka Alžběta Gyulai, o čtvrtstoletí později se vedle ní nechala pohřbít i její sestra Amalie. I když rodina v oblasti neměla žádné rodové majetky, oběma nechal v Kanicích v roce 1862 vybudovat jejich bratr František pseudorománskou kapli s hrobkou. Tu pak zdědil synovec Leopold, který je dodnes zapsaný v katastru nemovitostí. V restitucích se ale o objekt nikdo nepřihlásil. Místní spolek tak mohl jen vykácet nálety a postavit nad hrobkou provizorní střechu. Teď čeká na konec roku, kdy propadne státu. Teprve pak ji může od ÚZSVM získat.

Úřad podle zákona propadlé nemovitosti nejprve nabídne jiným státním institucím, jako jsou například státní lesy nebo povodí, ale také obcím či krajům. Majetek, o který nikdo z nich neprojeví zájem, pak stát nabídne k prodeji v elektronické aukci.