Paradox: církev se chce zbavit kostela
26.10.2016
Praha (Lidové noviny)- Kdysi honosná stavba kostela svatého HavlavÚštěku na Litoměřicku desítky let chátrá. Zeď obrůstají keře, střecha se již dávno zřítila, místo oken zejí prázdné díry. Římskokatolická farnost Konojedy, které ruina patří, se svatostánku chtěla zbavit a převést ho na stát. Ten to ale odmítl a soud mu nyní dal za pravdu.
Případy opuštění majetku jsou dnes v České republice poměrně vzácné. Změnit by to však mohl nový zákon o památkové péči, s jehož účinností se počítá od ledna 2018. Podle předlohy totiž bude majitelům památek, kteří se o ně řádně nestarají, hrozit až několikamilionová pokuta.
Náklady na rekonstrukci zchátralého barokního kostela svatého Havla, který nechala v polovině 18. století vybudovat hraběnka Šporková, odhadl pro Deník před dvěma lety technik litoměřické diecéze Ivo Fiedler na dvacet milionů korun. Tolik peněz Římskokatolická farnost Konojedy nemá. Sepsala proto takzvané prohlášení o opuštění majetku. Ten pak ze zákona přechází na Českou republiku, konkrétně na Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových.
Soud: Opuštění je nemravné
Katastrální úřad ale převod odmítl a farnost se obrátila na soud. Vžalobě uvedla, že zchátralý kostel, který ministerstvo kultury vede jako památku, sedmdesát let neslouží svému účelu. „Již v sedmdesátých letech se v kostele pásly ovce a v současnosti budova dávno nemá střechu a rostou v ní stromy,“ konstatuje se v žalobě. Farnost v ní mimo jiné zdůrazňuje, že prohlášením o opuštění kostela a přilehlých pozemků reaguje právě na připravovaný zákon o památkové péči a hrozbu finančních sankcí.
Krajský soud v Ústí nad Labem nicméně žalobu zamítl. Konstatoval, že vlastník kulturní památky má povinnost o ni na vlastní náklady pečovat a udržovat ji v dobrém stavu. Pokud tak nečiní a chce obejít zákon tím, že majetek účelově opustí, je takové chování v rozporu s dobrými mravy.
Soud poukázal i na to, že polorozbořený kostel nebyl předmětem církevních restitucí, farnost v Konojedech ho vlastnila i před rokem 1989, a měla tak léta na to, aby se pokusila stav nemovitosti zlepšit.
Soud se zabýval i teoretickou situací, že by byla ruina vrácena farnosti v restitucích. „Katolická církev byla v době nesvobody vystavena mnoha tísnivým situacím, nemohla jednat zcela svobodně a také jí bylo fakticky bráněno v tom, aby se mohla starat náležitě o svůj majetek, například právě kostely,“ konstatoval soud, podle něhož by bylo možné k takové skutečnosti přihlédnout. To ale není případ farnosti Konojedy.
Starosta: Stojíme o záchranu
Úštěcký starosta Pavel Kundrát říká, že o osudu kostela jednají s památkovou komisí několik let. „Nemůžeme ale investovat domajetku, který není obce.“ A dodává: „Kdyby byl zájem, asi bychom uměli pomoci. Nikdy jsme ale nedostali žádný impulz, nikdy jsme neslyšeli o plánu, jak kostel v budoucnu využít.“
Způsobů, jak zchátralý kostel zachránit, vidí starosta více. Zmiňuje zapojení dobrovolníků či využití dotačních programů. Je přesvědčen, že záchrana kostela svatého Havla by stála za to. „Alespoň ho zastřešit,“ říká Kundrát.
Lidové noviny se pokoušely kontaktovat také faráře Římskokatolické farnosti Konojedy Jaroslava Stříže. Neúspěšně.
Institut opuštění majetku je zakotven v občanském zákoníku. V něm se konstatuje, že opuštěná nemovitá věc připadá státu. „Církve ani jiné subjekty nemohou účelově počítat s tím, že stát automaticky převezme zchátralé nemovitosti,“ tvrdí mluvčí Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) Radek Ležatka. Každý případ opuštění majetku je podle něj nutné důsledně ověřovat, což potvrdil i Krajský soud v Ústí nad Labem.
František Jemelka z tiskového střediska České biskupské konference (ČBK) tvrdí, že neregistruje víc případů shodných s kauzou kostela svatého Havla. „Obecně platí zásada, že hospodaření s majetkem a jeho správa je věcí diecézí či řádů,“ upřesnil.
ÚZSVM potvrzuje, že kauza opuštěného kostela byla ojedinělá. V současné době řeší úřad obdobný případ ještě v Jihočeském kraji. Pokud ale parlament schválí nový zákon o památkové péči, je možné, že kvůli hrozícím pokutám přibude případů, kdy se bude chtít majitel památky zbavit.
Česká biskupská konference si je vědoma problémů, které mohou po přijetí zákona nastat. „V minulém roce jsme ministerstvo kultury upozorňovali na nepřiměřenou výši pokut a také na další problematické pasáže,“ říká Stanislav Přibyl, generální sekretář ČBK. Adoplňuje: „Na subjekty, které pro správu svých majetků dle představ orgánů památkové péče nebudou mít dost finančních prostředků, se u nás moc nepamatuje.“
Ministerstvo: Využijte dotace
To ostatně připouští i majetkový úřad. „Jsme připraveni hájit zájmy státu i nadále. Představa, že někdo nechá zchátrat kulturní památku a poté ji jen tak převede na stát, který s ní bude mít značné náklady, není reálná,“ dodává jeho mluvčí Ležatka.
Ministerstvo kultury tvrdí, že ne vždy je spojena péče o kulturní památky s požadavkem na enormní vynaložení peněz. „Ministerstvo, kraje i řada obcí mají zřízeny dotační programy, které umožňují vlastníkům kulturních památek spolufinancovat obnovu i za pomoci státních, krajských či obecních prostředků,“ odpovídá mluvčí Simona Cigánková na dotaz, jak mají postupovat majitelé památek, kteří na péči o ně nemají finance. Hledání cest k nápravě je podle ní vysoce individuální.
Zákon o památkové péči schválila loni v listopadu vláda, nyní prochází prvním čtením ve sněmovně. Podle ministerstva kultury, které na novele pracovalo od roku 2012, umožňuje efektivní péči o památkový fond a dává úřadům nástroje, jak zakročit, když se vlastník o památku nestará.
Barokní kostel sv. Havla v Bílém Kostelci
Ruina kostela, vybudovaného v roce 1733 hraběnkou Šporkovou (1689–1754), již nemá střechu a v jeho lodi rostou stromy. Zůstalo pouze obvodové zdivo. Kromě zarostlého hřbitova se nedaleko nachází i zbytky dřevěné zvonice. Farníci kostel užívali do roku 1945. Poté již jen chátral.