V reakci na páteční Právo, kde se uvádí, že prý leží jakýsi stín na dražbě areálu na náměstí Republiky v Praze, bych ráda ozřejmila pozadí tohoto údajného stínu. Za vším stojí aktivita předsedy Komory dražebníků ČR, navzdory názvu čistě soukromé společnosti předsedy pana Jiřího Bureše.
Jeho cílem již při jednání na Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, které se konalo 25. května letošního roku, i v následující komunikaci bylo z jeho strany zřejmé prosazování své vlastní platformy elektronické dražby. Mojí zásadní námitkou bylo, že na rozdíl od elektronických veřejných zakázek v případě elektronických veřejných dražeb či aukcí není žádný ze systémů dosud certifikován státem, není tedy žádná záruka nezmanipulovatelnosti. Zkušenost s různými „losovačkami“ je dostatečně varující.
Poté, co pan Bureš neuspěl v prosazování svých podnikatelských aktivit, rozhodl se nám zřejmě „zatopit“ a jako prostředek si vybral největší dražbu státního majetku v tomto století – dražbu areálu na náměstí Republiky v Praze a veřejnou zakázku na dražebníka této nemovitosti. Pan Bureš tvrdil, že se o zakázce dozvěděl až ode mne při společném jednání, tj. v poslední den její lhůty a že jí musíme zrušit, což jsme odmítli. A doslova ve svém e-mailu z 8.6.2015 napsal, že „KDČR je připravena celou věc předat některému investigativními novináři a možná by si i zasloužila pozornost orgánů činných v trestním řízení.“ Svou výhrůžku nakonec splnil až po celých třech měsících a údajně podal trestní oznámení. Zároveň kontaktoval různá média se svým příběhem o údajně netransparentní veřejné zakázce s cílem zviditelnit svou osobu. Uspěl v případě deníku Právo, který mu věnoval článek na titulní straně.
Opakovaně důrazně odmítám ataky pana Jiřího Bureše. Je nutné zopakovat, že zakázka na dražebníka areálu byla vypsána jako otevřená, byla zveřejněna transparentně na webu po celých 26 dní včetně veškeré dokumentace a přihlásit se mohl úplně každý. Vnitřní předpis v zájmu transparentnosti navíc nařizuje oslovit pět potenciálních dodavatelů. V tomto případě jich ÚZSVM oslovil dokonce sedm. Kritériem pro výběr vítěze byla ekonomická výhodnost nabídky a vybrán byl vítěz s nejnižší cenou. Na podnět pana Bureše byla celá zakázka detailně zkontrolována odborem Kontroly a interního auditu. Ten neshledal žádné pochybení. V zájmu rozptýlení jakýchkoliv pochybností jsme již počátkem minulého týdne sami podali podnět k prošetření celé záležitosti na státní zastupitelství a s orgány činnými v trestním řízení budeme samozřejmě plně spolupracovat. Nezbývá než doufat, že samotná dražba nebude touto aktivitou pana Jiřího Bureše ovlivněna.
Závěrem obecně zdůrazňuji, pokud elektronické dražební systémy obsahují i funkcionality nad rámec zákona či vyhlášky, které např. umožní přerušení dražby nebo odmítnutí nabídky, považuji to za netransparentní a podporující korupci. Použití elektronických dražeb se nebráním za předpokladu naprosté záruky nezmanipulovatelnosti a transparentnosti. Stát by měl vyvinout vlastní elektronický dražební systém a sám jej provozovat, případně jej dát k využití obcím a krajům. Takto by se prodej "veřejného" majetku koncentroval na jedno místo, což by pozitivně hodnotila veřejnost i zájemci o koupi státního majetku (nikoli však soukromé společnosti, které za provize nabízí využití svých systémů). Tuto vizi jsem při květnovém jednání představila i panu Jiřímu Burešovi. Nelze vyloučit, že tato vize byla spouštěčem následných ataků.
Kateřina Arajmu, generální ředitelka ÚZSVM
Praha, 29. 9. 2015